Přihlášení

To prevent automated spam submissions leave this field empty.

Ohrožené druhy - kočka divoká

Případová studie, zabývající se kdysi běžným druhem naší přírody, kočkou divokou, která se v současnosti navrací do naší přírody.

Kočka divoká je savec z čeledi kočkovitých, je velmi podobná své příbuzné, kočce domácí. Přímá pozorování v přírodě bývají velmi krátká, což značně znesnadňuje její identifikaci. Právě problematické rozpoznání je jedním z hlavních problémů při určování rozšíření tohoto druhu. Kočka divoká je v současné době v České republice velmi ohroženým druhem, nejvíce ji ohrožuje křížení s kočkou domácí, ale také ztráta jejího přirozeného prostředí, jímž jsou níže položené listnaté a smíšené lesy.

V naší případové studii se budeme snažit najít odpověď na otázku - jak se změnil stav populace kočky divoké v ČR v průběhu 20. a 21. století?

Rozšíření v okolních zemích

Za nejstabilnější populaci koček divokých je považována populace z Karpat v Rumunsku. Tato populace zasahuje na Ukrajinu, Balkán a také až do jižního Řecka. Druhá poměrně stabilní populace tohoto druhu je ve Francii, zasahuje do Německa a Belgie, odkud kočky pronikají i do Nizozemí. Izolovanou populaci tvoří kočky z Itálie, Iberského poloostrova a zejména z Velké Británie.

Německo: Populace koček z jihozápadního pohraničí Německa navazuje na Francouzskou a Belgickou. Zdejší populace kočky divoké prosperuje tak, že se šíří do oblastí, kde byly dosud vyhubeny.

Rakousko: Na území Národního parku Thayatal byla kočka divoká poprvé zaznamenána v roce 2007, mezi lety 2007 – 2009 zde byli identifikování 3 – 4 jedinci. Od té doby byla její potvrzena přítomnost pouze jednou.

Maďarsko: V předhůří Karpat se nachází největší a nejstabilnější populace. Další populace nalezneme v zalesněných částech Velké uherské nížiny, Mecseku, pohoří Villáyi a v okolí řeky Drávy.

Polsko: Dle dostupných informací se vyskytují pouze ve východní části státu při hranici se Slovenskem a Ukrajinou v podhůří Karpat.

Slovensko: V únoru 2015 se podařilo zachytit kočku divokou pouze 3 km od českých hranic v severní části CHKO Biele Karpaty, nejstabilnější populace je ve Strážovských vrších.

Historický vývoj populace kočky divoké na území ČR

V minulých dobách byla kočka divoká běžným druhem naší přírody. První písemná zmínka o tomto druhu je v Balbínově spisu „Miscelaneorum historicorum Bohemiae complectitur“, který dokazuje výskyt kočky divoké v Čechách v 17. století, je zde uvedeno: ,,V našich lesích se hojně zdržuje ke škodě ptactva i ostatních divokých zvířat“. Na začátku 18. století žily kočky divoké v českých nížinách, dozvídáme se o nich např. v záznamech z lovu z oblasti Křivoklátska, kde najdeme k roku 1738 úlovek 40 divokých koček a od roku 1768 – 1821 celkem 92 divokých koček. Konec původních populací nastal v druhé polovině 19. století.

V jižních Čechách byla situace následující - na přelomu 18. a 19. století lze sledovat ústup v okolí Protivína, na Třeboňsku, v oblasti Libějic a Rožmberka. V Boubínských lesích se ještě zmiňují úlovky z roku 1809. Poslední úlovek je znám z roku 1828 v Dolním Hvozdu u Nových hradů.

Ze západních Čech jsou informace o posledním výskytu sporné, hlavně proto, že kočky sem přicházeli z Německa. Jejich výskyt byl zaznamenán v okolí Červeného hrádku a v okolí velkostatku Sv. kříž z roku 1839. Až do konce 19. století se kočka divoká nacházela v Krásném lese u Tachova, v lesích kláštera Oseku a v revíru Bukovský u Merklína.

Na severu Čech byl výskyt sledován poměrně dlouho, je zde také ovšem nejisté, zda šlo o jedince místních populací nebo o vracející se zvířata ze sousedních zemí. Na počátku 19. století na severu Čech kočka stále žila a její výskyt byl doložen na Zhořelecku. V polovině 18. století vymizela z Jizerských hor. V Krkonoších je poslední úlovek uveden v roce 1838. Výskyt ve východočeských horách a v jejich podhůří prokazují údaje z velkostatku Opočno.

Poměrně dlouho se kočka divoká udržela v Moravskoslezském kraji, údaje z první poloviny 18. století ukazují, že její výskyt zde však nebyl velký.

Zprávy z oblasti jižní Moravy ukazují, že byla běžnou zvěří v Líšeňských lesích. Na počátku 18. století byl pozorován její ústup v lesnatých částech Moravy. Poslední úlovky jsou zaznamenány na panství Bystřice pod Hostýnem, ale i zde je nutné si připustit možnost přesunů přes hranici, na tento fakt poukazuje i to, že jednotlivé úlovky byly v prostoru Moravy a Slezska zastiženy ve velkém časovém rozpětí.

Z předchozích informací vyplývá, že, že kočka divoká žila v 18. století na celém území Čech, Moravy a Slezska, ve druhé polovině 18. století se její výskyt zmenšoval a počátkem 19. století ustupuje z českých zemí. Mezi příčiny vymizení z naší přírody patří přeměna přirozených lesů na smrkové plantáže a intenzivní hospodářství. Finální ranou však pro ni byl její odlov masivně podporovaný chovateli drobné pernaté zvěře, a nařízený dokonce i běžným sedlákům.

Současný stav v ČR

Jak již bylo zmíněno v předchozím odstavci, byla kočka divoká v ČR v minulosti běžným druhem, avšak její původní populace byla vyhubena v první polovině 19. století. V průběhu 20. století se setkáváme se informacemi z různých koutů naší země o výskytu tohoto druhu, avšak tyto informace nejsou podloženy vědeckými důkazy. Teprve v 21. století díky rozvoji výzkumných metod jako jsou chlupové pasti či monitoring trusu, ale především velký nárůst využívání fotografických pastí, můžeme popsat současný stav populace kočky divoké i s potřebným důkazním materiálem.

První pozorování kočky divoké s velkým množstvím průkazných fotografií se odehrálo v roce 2011 v NP Šumava u Rejštejna. Zajímavostí je, že při tomto pozorování se podařilo zachytit třikrát téhož jedince. Další úspěšné pozorování proběhlo v roce 2013 v Beskydech poblíž Valašské Senice. V témže roce byly zaznamenány také dva případy z Doupovských hor (jedním z případů byl nález mrtvého jedince) a z oblasti Javorníků poblíž slovenské hranice. O rok později se podařilo kočku divokou zachytit v Českém lese v rámci projektu Trans lynx. V roce 2015 se podařilo zachytit na fotografii kočku divokou poblíž Horního Němčí v Bílých Karpatech místním lesním hospodářem, v tomto roce jsou hlášeny také nálezy z okolí Vršatce na hranicích se Slovenskem a opět i z Doupovských hor.

Mimo tato fotografiemi a dalšími důkazy doložená místa výskytu jsou hlášena i další pozorování v jiných částech ČR, jedná se o Rychlebské hory, Brdy, Národní park Podyjí a Orlické hory.

Všechna tato pozorování a shromážděné důkazy ukazují na fakt, že kočka divoká se vzácně v ČR vyskytuje, avšak není zde doložen její trvalý pobyt, je velmi možné, že se jedná o jedince, kteří k nám přišli z okolních zemí - Německa, Rakouska či Slovenska. Tomuto názoru přihrává i fakt, že většina pozorování přišla z míst na hranicích ze států, kde se kočka divoká trvale vyskytuje a kde je její stabilní populace. V tomto ohledu se jeví jako nejzajímavější pozorování z oblasti Doupovských hor, které jsou výrazně vzdálené od hranic a navíc oddělené řekou Ohří. Avšak ani zde nebyl zatím doložen jediný důkaz toho, že by se zde kočka divoká rozmnožovala.

Závěr

Cílem naší případové studie bylo zodpovězení otázky ,,Jak se změnil stav populace kočky divoké v ČR v průběhu 20. a 21. století? V rámci naší studie jsme zjistili, že ve 20. století byla na území ČR původní populace kočky divoké již delší dobu vyhubena, v této době se zde maximálně objevili jedinci zatoulaní z okolních zemí, avšak i o tomto výskytu nám chybí důkazy. V průběhu 21. století s rozvojem nových technik a s obnovením zájmu o tento živočišný druh přicházejí první důkazy o výskytu kočky divoké na našem území, bohužel ani tyto doložené informace nesvědčí o trvalém pobytu ani o rozmnožování kočky divoké v naší přírodě. Nadále jsou však v ČR místa, kde se přítomnost kočky divoké nemapovala, a kde se nacházejí vhodné oblasti k výskytu tohoto druhu, jedná se např. o Ždánický les, Nízký Jeseník či Libavu, je tedy možné, že se kočka divoká na některém z těchto území trvale vyskytuje, jen o tom prozatím nevíme. Doufejme tedy, že se v budoucích letech bude kočka divoká stále více objevovat v naší krajině a že se jí dostane patřičné ochrany a zájmu.

Zdroje

1. Balbín, B. Krásy a bohatství české země: Výbor z díla Rozmanitosti z historie    království českého. Překlad Helena Businská. Praha: Panorama, 1986.

2. Kokeš O., 1974: Z dějin výskytu kočky divoké (FelissilvestrisSchreber, 1777) v českomoravských krajích. Lynx, n. s. 15: 9–21.

3. Pospíšková J., 2010: Úvod do problematiky rozšíření kočky divoké (Felissilvestris): evoluční a ekologický přístup. BSc Thesis. Univerzita Karlova, Praha.

4. Pospíšková J., 2015: Rozšíření kočky divoké (Felissilvestris) v ČR / geomatické modelování a ekologický přístup Distributionofthewildcat (Felissilvestris) in Czech Republic/ geomatic modelling and ecologicalapproach,  Diplomová práce

Online zdroje

1. Šelmy – Kočka divoká [online]. [cit. 2017-04-08]. Dostupné z: http://www.selmy.cz/kocka/

2. Kočka divoká se vrací do ČR. A co dál?[online]. 2017 [cit. 2017-04-08]. Dostupné z: http://www.casopis.ochranaprirody.cz/vyzkum-a-dokumentace/kocka-divoka-se-vraci-do-cr/

3. Jaký význam má ochrana kočky divoké pro ochranu biodiverzity v ČR? [online]. 2014 [cit. 2017-04-08]. Dostupné z: http://danielkurowski.blogspot.cz/2014/05/p.html

 

 

 

Poslední komentáře

Kdo je nový

Zuzka K.

Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelů a 0 hostů.