Přihlášení

To prevent automated spam submissions leave this field empty.

Ohrožené druhy - tetřev hlušec

Tetřev hlušec, z čeledi tetřevovití, je kriticky ohrožený druh podle vyhlášky 395/1992 Sb. Také je uveden v červených seznamech ve většině zemí západní, střední a jihovýchodní Evropy. Dříve byl ceněnou lovnou zvěří a druhým největším lovným ptákem u nás. Lovil se pouze kohout a to v období toku. Od roku 1988 je tento druh celoročně hájen a od roku 1996 na lov tetřeva nemůže být udělena ani výjimka. Dle Evropské klasifikace ohrožených druhů ptáků patří mezi zajištěné. Další ochranná opatření udává i Směrnice evropské rady o ptácích 79/409/EEC. Na základě této směrnice jsou vyhlašovány ptačí oblasti.

Tetřev je robustní pták, u kterého se vyvinula výrazná pohlavní dvojtvárnost. Samec a samice se nápadně odlišují velikostí a barvou. Samec je černohnědý, na hrudníku kovově modrozelený a dosahuje velikosti až 90 cm. Samice je méně nápadně zbarvená a výrazně menší, dosahuje maximálně 60 cm. Základní barva je kaštanově hnědá s černohnědým příčným proužkováním, které je nejvýraznější na zádech. Na hrudi má výraznou rezavou skvrnu. Tetřevi se zdržují převážně na zemi, ale lze je zahlédnout i ve větvích stromů, kde hřadují a také hledají potravu. Žijí samotářsky a jsou velmi nenápadní. Létají na svoji velikost velmi obratně a s překvapivou ladností manévrují mezi stromy. Hlasové projevy tetřevů jsou velmi tiché a omezují se převážně na období toku. Tetřev je typickým deštníkovým druhem, s jehož ochranou uchováváme vhodné prostředí i pro nepřeberné množství dalších organismů, od vzácných hub, přes bezobratlé až po další ptáky horských jehličnatých lesů, mezi které patří například i další symbol Šumavy, datlík tříprstý.

Výskyt

Tetřev hlušec obývá pásmo jehličnatých lesů Evropy a Asie. Jeho areál se překrývá s areálem borovice lesní a borůvky černé. Těžiště výskytu v Evropě leží ve Skandinávii, Pobaltí, Bělorusku a Rusku. V ostatních částech Evropy - konkrétně ve Skotsku, Polsku, Německu, Česku, na Slovensku, v alpských zemích, jižní Francii, Španělsku a v některých státech Balkánského poloostrova se tetřev vyskytuje pouze ostrůvkovitě ve vyšších nadmořských výškách. Již vyhynul v Irsku, Belgii, Dánsku, Makedonii, Anglii a Portugalsku. Na řadě dalších míst jsou již jen zbytkové populace blížící se vyhynutí. Území obývané tetřevem se postupně zmenšuje.

U nás je praobyvatelem jehličnatých lesů a můžeme ho vidět na Šumavě, v Jeseníkách, Novohradských horách, ve východních Krkonoších, Lužických a Krušných horách. Některé zdroje uvádí i Český les a Beskydy. Více než devadesát procent všech našich tetřevů žije však na Šumavě. Celkem bylo na území ČR zjištěno odhadem 150 – 200 ks (rok 2006), dnes už to může být i méně.

 

Prostředí

Tetřev hlušec je považován za indikátor člověkem málo dotčeného, zdravého společenstva jehličnatých lesů. Proto se nerozšířil do střední a jižní Moravy, kde v porostní skladbě vždy převládaly listnáče. Je náročný na kvalitu a rozlohu vhodného biotopu. Jeho původním prostředím jsou rozsáhlé pralesy se všemi vývojovými stádii lesa, včetně světlin a mladých porostů, které vznikly po přírodních disturbancích, jako jsou větrné, sněhové či kůrovcové kalamity nebo požáry. Ve střední Evropě v současné době tetřev obývá rozsáhlé jehličnaté či smíšené lesní celky, ve kterých převažuje smrk, jedle či borovice (kosodřevina). Nikdy se nevyskytoval v menších, izolovaných lesních komplexech, třebaže mohou být složeny jen z vhodných porostů, což ho v dnešní době také ohrožuje, protože lesy jsou stále více členěny na menší výseky lesními cestami, stavbami apod.

Tetřev dává přednost řidším různověkým porostům, prostoupeným rašeliništi, vřesovišti, světlinami či průseky s bohatým podrostem brusnicových rostlin. V Česku se vyskytuje v nadmořských výškách od 900 do 1350 m n. m. Na Šumavě obývá vrchoviště a porosty klimaxových a podmáčených smrčin.

Potrava

Tetřevi jsou z větší části býložraví. Od podzimu do časného jara se živí převážně jehličím, u nás hlavně smrkovým. Počátkem jara přidávají do jídelníčku pupeny jehličnatých i listnatých stromů. Ve vegetačním období jí převážně listy, pupeny či květy bylin a nízkých keříků, stromků, různé plody, ale také hmyz, pavouky, stonožky. Oblíbenou potravou jsou květy a bobule brusnicových rostlin, především borůvky.

Tok

Tok probíhá přibližně podle nadmořské výšky od konce března do května. Uvádí se, že tok končí vyrašením pupenů buku. Tokaniště jsou využívaná po více let a jsou často označena trusem. Kohouti i slepice se slétají na tokaniště již večer, kde hřadují odděleně na stromech. Brzy ráno, ještě za tmy, začínají kohouti tokat a s východem slunce se slétají na zem ke slípkám. Slepice si vybírá kohouta. Kohout má po dobu rozmnožování sníženou sluchovou i zrakovou vnímavost, odkud pochází jeho jméno. Slepice začíná snášet koncem dubna vejce v počtu 4 - 12 ks, na kterých sedí 26 - 28 dní. Mláďata pohlavně dospívají ve druhém roce života.

Ohrožující faktory

  • Nevhodné lesnické hospodaření je nejvýznamnějším negativním faktorem ovlivňujícím tetřeví populace. Kritické jsou, vzhledem k velkým prostorovým nárokům tetřeva, především fragmentace lesních celků a vytváření rozsáhlých pasek. Nově vznikající stejnověké porosty nedovolují vývoj potřebného bylinného patra. Nepřímý vliv se projevuje zvýšeným predačním tlakem především na kuřata a mladé ptáky. Velkou roli hrála i změna technologií a mechanizace při kácení lesů. Pokácení starých porostů, které slouží jako tokaniště tetřevů.
  • Přímé rušení tetřevů v místech lesních prací a hojných turistických, cyklistických a lyžařských cest narušuje průběh toku a následně sociální strukturu a úspěšnost hnízdění. Časté plašení v zimě zvyšuje energetické výdaje při velmi chudé stravě. Rušení je kritické pro kuřata – pokud je slepice přinucena odlétnout za chladného a deštivého počasí, hrozí mláďatům podchlazení, velká ztráta energie a zvyšuje se riziko predace.
  • Hlukové znečištění automobilovou dopravou nebo i v okolí frekventovaných turistických tras snižuje rozpoznávání okolních akustických vjemů, ať již se jedná o příchod predátora, komunikaci mezi samcem a samicí nebo mezi samicí a kuřaty. Takový handicap se, zejména v kombinaci s jinými vlivy, může projevit sníženou úspěšností rozmnožování, resp. přežívání druhu.
  • Lov bývá považován za jednu z významných příčin ubývání tetřeva na řadě lokalit v zahraničí. V Česku se tetřev neloví od konce 70. let 20. století.
  • Znečištěné ovzduší, především kyselé deště, způsobily rozpad řady lesních celků v horských oblastech. Srážky znečištěné sloučeninami dusíku přímo ovlivňují zdravotní stav ptáků a způsobují úbytek řady potravně důležitých rostlin.
  • Nárazy do překážek, zejména do špatně viditelných oplocenek z drátěného pletiva nebo do lanovkových lan, jsou významnou příčinou úhynů a poranění tetřevů. Například ve Skotsku oplocení způsobuje až 50 % úhynů.
  • Malé izolované populace vznikají ve střední a západní Evropě zejména vlivem fragmentace lesů. Těmto populacím hrozí vyhynutí z různých náhodných příčin (tuhá zima, nepříznivé počasí během hnízdění, nadměrné rušení apod.) a jsou také ohroženy ztrátou genetické variability. Predátoři mohou u oslabených tetřevích populací hrát významnou roli.
  • Konkurence - také počet jelenů zřejmě ovlivňuje početnost tetřevů. Jeleni jsou totiž jejich konkurenty, ničí nejen zmlazující se dřeviny, ale především velkoplošně spásají borůvčí, které je důležitou složkou potravy tetřevů. Potravním konkurentem tetřeva je i člověk, alespoň v případě velkoplošného nešetrného sběru borůvek.

Tetřev je ohrožen nejen zásahy a chováním člověka v krajině, ale i přírodními vlivy. Žádný z těchto faktorů nepůsobí samostatně a kritické jsou spíše kombinace uvedených vlivů. Na vývoj početnosti populací působí i jejich přirozené kolísání.

Na základě předešlých bodů bych ráda vyzdvihla některá možná opatření:

Tetřevu se nejlépe mu daří v rozlehlých komplexech smíšených nebo jehličnatých lesů s velkým množstvím malých mýtin. Důležitý je pro něj bohatý podrost bobulovitých rostlin a keřů, které mu skýtají dostatek potravy a úkryt. Také vyhledává rašeliniště, kde je pro něho bohatá potrava v podobě rostlin a bobulí. O to usilovněji bychom měli chránit i rašeliniště. Ve stěžejních místech výskytu tetřevů (zejména Šumava, ale i ostatní chráněné oblast, kde se tetřev vyskytuje) bych doporučila omezit lesní těžbu (pokud zde není zavedena bezzásahová oblast) a případnou těžbu dřeva upravit na pasečné hospodaření s přirozeným vývojem lesního porostu i podrostu. Důležité je i načasovat lesní práce mimo nejcitlivější období roku. Lesníci by měli vyloučit aplikaci chemických přípravků. Vhodné by bylo upravit skladbu lesa, aby nebyla monokulturou, ale také aby byla věkově strukturovaná, druhově bohatá, s výskytem mýtin, kde by se dařilo bylinnému podrostu. Lov je zcela vyloučen, i když pytlačení zůstává stálým rizikem. Zavedení opatření na redukci predátorů a zvýšení důrazu na ochranu přirozeného odchovu kuřat. Omezení hluku vyhlášením klidových zón a odklonem turistických, cykloturistických a zimních běžeckých tras. Území musí zahrnovat omezení veškerých lidských aktivit včetně sběru borůvek a ponechání rozsáhlých ploch bez přístupu člověka, především v době toku, sezení na vejcích, vodění mláďat a zimování. Vzhledem k tomu, jak moc tato opatření zasahují do lidských aktivit, je důležitým opatřením odborná osvěta návštěvníků dotčených území. Menší roztříštěná území s výskytem tetřeva by bylo vhodné propojit do větších celků pro lepší průchodnost a větší šanci na zvyšování počtu populace tetřeva.

V současné době jsou na podporu tetřeva hlušce realizovány záchranné chovy a programy, které mají zabránit snižování počtu jedinců a posílit tak stávající populace. Primárně by se však tato podpora měla zaměřit na úpravu vhodného prostředí (biotopu) pro tetřeví zvěř a následně na zvyšování početnosti tohoto druhu. Celkem bylo v rámci těchto programů vypuštěno na území ČR 1252 jedinců (rok 2008).

Co tedy udělat pro záchranu tetřeva v české přírodě?

Je na nás, zda dokážeme respektovat omezení, která podmiňují záchranu tak majestátního a dříve běžného ptačího druhu, jakým je tetřev. Na rozdíl od mnoha jiných ohrožených druhů totiž u tetřeva poměrně dobře víme, co je třeba k jeho záchraně podniknout, a zbývá jen otázka, zda nám neschází vůle a síla prosadit potřebná opatření. Nesmíme zapomínat, že je deštníkovým druhem a jeho samotná ochrana souvisí s ochranou nejvýznamnějších biotopů.

 

 

Poslední komentáře

Kdo je nový

Ester

Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelů a 0 hostů.