Přihlášení

To prevent automated spam submissions leave this field empty.

Scarabácký tábor

Datum konání: 
1. Srpen 2004 - 8. Srpen 2004

Autor: Olin

Datum: 8.8.2004 21:21, večer ve Strážnici


Začalo to, jako by to bylo včera, uplně stejně jako každý jiný tábor který jsem zažil s oddílem SCARABEUS.

Na nádraží jsem byl o malou chvilkou později, bohužel opozdil jsem se doma na divanu. Nemohl jsem odolat poslednímu ulehnutí do pohodlíčka.

Myšlenky mi proudí hlavou a nevím z kterého konce mám začít.

Po příjezdu do Slavičína jsem byl plný nadšení, plný síly, ale postupem času doslova postupem času mé síly ztrácely na intenzitě. Ano, někdo si myslí že tábor je „rekreace“ pro nás i pro děti. Ale kdo nejel na scarabácký tábor, tak nechť jeho myšlenky i slova utichnou ve větru. Náš tábor je náročný. Psychicky i fyzicky. Ne každý se dokáže aklimatizovat, tím narážím na moje mladší přátele. A fyzicky to nezvládám ani já. Možná si řeknete „to je ale máčka“, ale asi nejsem sám co se bude ještě týden doma vzpamatovávat z tábora. Když se vrátím v toku myšlenek, tak se zasměju i nad věcma na které jsem byl řádně nasr… . Mezi jednu z takových věcí patří to že mne Martin ukecal a hlídal jsem skoro každou noc tábor bo jsme si mysleli že bude přepad…ale i ten přišel, ale pouze jeden a ten stál za to. Ano, Martin naspal za tábor asi hodně málo a každý je jiný a má jinou náturu. A navíc nejsem takový blázen.

Už to není taková sranda když jsem Já, Martin a Lachtan byli jen v pozici dítěte. Ted už musíme být trochu zodpovědní, ale ne zas tak moc a dávat pozor, aby nedošlo k něčemu, co by mohlo ohrozit chod tábora. Musíme chodit jíst poslední a mnoho dalších nevýhod má to naše „morální navýšení“. I když nutela chutná dobře…(cha cha cha).

Na táboře jsem měl funkci … , tato funkce mi dovolovala pozorovat život v táboře aniž bych byl pozorován. Na vše jsem mohl mít svůj názor, na každou otázku jsem měl možnost hledat odpověď. A také jsem ty odpovědi hledal.

Trochu jsem pozoroval. A po jistém čase jsem vypozoroval jednu důležitou věc. Pravda, zprvu jsem byl slepý, ale pak mi jeden človíček odhalil pravdu. Jedna z nutných věcí na táboře jsou „absolutně nepostradatelní“ přátelé. Ano, jistě přátelství u nás v oddíle je a to v hojné míře. Ale stejně staří přátelé se kterýma si muže človíček popovídat, zasmát se…už třeba na tábor nejedou, odcházejí. Jsou důležití a některým lidem chybí. Pokud máte opravdové přátele, kteří vás chápou v dobrém i ve zlém, tak si jich važte aspoň tak jak si já vážím Martina a Lachtana. Nikdy jsem nepoznal nepřítomnost přátel. A jsem rád, že mám opravdové přátele.

Člověk, který má dost času na pozorování se může leccos dozvědět. Ale použít to, by někdy znamenalo katastrofu.

Tento tábor byl vyjímečný, chyběla Sněhurova pravá ruka, Jana. A bylo to poznat. Jo, jo nikdo z nás berťáků ji nenahradí. Třeba někdy v budoucnu.

Tábor je studnice radosti i bolesti. Ano, sranda byla, ale také jsem si všímal smutku. Smutku v dětských srdcích. Ale děti nejsou sami kdo prožívá smutek v srdci.

Tak já už tento bulvár ukončím a chci vyzvat Vás všechny – napište svůj „úhel pohledu“.

Loučím se s Vámi a svůj širák odhazuji v dál. S Bohem Scarabáci.:-)


Autor: Krulda

Datum: 9.8.2004, někdy dopoledne


Všechno to začalo na strážnickém vlakovém nádraží, kde se společenství vyvolených Sněhurou vydalo na cestu za největším a nepostradatelným hrdinou, který má vysvobodit anglickou rezervaci od francouzského útlaku. To už ale předbíhám události.

Tato parta se tedy vydala na cestu vlakem do známého / neznámého města Slavičína. Odtud, podle celoročního snažení, byla postupně přivezena do tábořiště. Bylo to tábořiště složené z mnoha stanů s podsadami a polní kuchyně, zasazené do malebného údolí, kterým se jako had vlnil a klikatil potok Lukšina.

Naši hrdinové či táborníci, nebo jak je nazvat. Bude možná lepší, když si tu partu odvážných každý nazve sám dle vlastního gusta. Prostě chtěli se tam zdržet přibližně osm, hlídkami probděných nocí. Bylo jim také známo, že tábor se ponese v duchu indiánském, ale to ještě nikdo z účastníků nevěděl, co jim přinese příběh, který si pro ně připravil jeden z nich, říkali mu Lachtan. Byl popisován z pohledu první osoby, která se svým přítelem Tichým potokem při návratu z dalšího lovu ryb, spatřila svou indiánskou vesnici v plamenech. Zbytek těchto indiánů, tu hrstku statečných, co přežily francouzský masakr, si vzala pod svou ochranu anglická kavalérie a starala se o ně. To už by vypadalo jako krásný konec pověsti, ale opak je pravdou. Zlí Francouzi, ti kteří vyvraždili jeho vesnici na sebe nenechali dlouho čekat. Neustálými boji, nájezdy a vpády do anglické pevnosti sužovali nejen Angličany, ale především indiány. Ti však využívali své znalosti proti nepříteli. Vysílaly zvědy, až nakonec se jim podařilo dobýt i jednu francouzskou tvrz. Francouzi se však znovu vzchopili a ve slabé chvilce obsadili anglickou pevnost. Tu, ale když přišly indiánské posily, které v noci tábořily mimo tábor, dobyly zpět, čímž dostali Francouze do kolen a úplně je porazily.

Naše parta neohrožených scarabáků, vtažena do děje, nyní tedy vyhrála nad svým nepřítelem. Tu jim však náčelník Sněhura oznámil povinnost cesty za hrdinou, který byl v boji proti „Frantikům“ nepostradatelný a vítězství by se bez něj neobešlo. Vydali se tedy na poslední táborovou cestu. Sužoval je sice déšť a blbé otázky místních domorodců, ale ani to je neodradilo. Přišli na krásné místo, kde je očekávalo překvapení, co nikdo z nich nečekal. Při tajemnou atmosférou podsvětleném pohledu na zmiňovaného hrdinu, uzřeli v zrcadle umístěném místo hlavy hrdiny sebe samého.

A tím to končí. Scarabáci opět vyhráli a opět byli úspěšní. Možná se mýlím, ale myslím že tímto nic nezačalo a především pro nikoho nic neskončilo. Ale jisté je, že tábor to byl nad míru zdařilý, doplněn ať už skvělým vedením, skvělým obsazením vůbec. Nebo noční návštěvou skautů z Lidečka, také doplněnou přímo úžasnou atmosférou. A hlavně odměnou pro všechny co se na táboře ať už jen sebemíň podíleli, byly úsměvy na rtech všech účastníků a hlavy plné zážitků.


Autor: Martin

Datum: 9.8.2004, hodně pozdě večer


Olin s Kruldou mě svými články přinutili napsat také svůj „úhel pohledu“ na náš Scar tábor.

Když to vezmu kolem a kolem, tak se nám celý tábor vlastně vydařil. Bylo celkem hezky (až na pár přeháněk) a všichni se vrátili v pořádku (až na pár statečných mučedníků). Co víc chtít. A program? No, naši mladí přátelé nás nevypískali a nenastolili anarchii, takže to bylo asi v pohodě taky. Ale zkusím to vzít pěkně popořádku den za dnem. Vždycky napíšu klad a zápor.

Tak teda:

  • Neděle
    • klad: na nádr přišla včas všechna děcka
    • zápor: na nádr nepřišel včas Lachtan
  • Pondělí
    • k: nikdo se neposekal sekerou
    • z: za všechny to odnesla Kačka, navíc bylo na oběd rizoto, jaké ještě nikdo nejedl a opravdu ho pak skoro nikdo nejedl
  • Úterý
    • k: byly jsme natěšení na oběd
    • z: ukradli nám půlku kuřecích stehen, takže jsme měli poloviční porce
  • Středa
    • k: večer byl táborák a snědl jsem čtyři špekáčky, poprvé jsme se s Lachtanem najedli
    • z: bděli jsme s Lachtanem do tří hodin a čekali že bude na 100% přepad, přepad nebyl
  • Čtvrtek
    • k: šlo se na krásnou výpravu
    • z: šlo se přes kopřivy a ohrady s býky a potok a do kopců a z kopců a musel jsem vstávat ve čtyři ráno
  • Pátek
    • k: byla skvělá hra na dobývání pevnosti a pak skvělý noční přepad skautíků a ulovení nutely
    • z: při přepadu jsem skončil v potoce a v kopřivách a byl jsem celý od nutely, za což jsem získal nově upravené kolo značky Merida Grass + Honey a gumy byly upraveny profesionálními krysami
  • Sobota
    • k: šla se mazaná pokladovka a večer byl mazaný táborák
    • z: pršelo a byl jsem mokrý a hladný a ještě jsem musel nést hrdinu celého tábora
  • Neděle
    • k: konečně jsme se pořádně vyspali … v kostele při kázání
    • z: odjížděli jsme, tak tekly slzičky a mě se vůbec nechtělo domů … =(

Tak doufám, že si všichni odvezli plno krásných zážitků, tak jako já, utužili své přátelství, tak jako já, všem odpustili jejich táborové prohřešky, tak jako já (na to kolo už jsem zapomněl), a už se těší na další scarabácký tábor, tak jako já. A hlavně, aby všem zůstal úsměv na rtech – TAK JAKO MĚ :o)



Poslední komentáře

Kdo je nový

Víťa
Matouš H.
Anežka
Markétka N.
Dorotka
Aileen

Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelů a 0 hostů.