Čundr ,,Pět beskydských vrcholů,, aneb OP 1E6

Scarabáci se přes léto co? NENUDÍ!
Proto se pět nadšených a odhodlaných starších Scarabáků vydalo do Moravskoslezských Beskyd, aby zde obdivovali místí nádhernou krajinu, spali skoro pod širákem, nesli si jídlo na zádech, šplhali na obrovské hory a hlavně co? Hlavně, aby byli s kamarády a získali Orlí pero za přechod pohoří.

Vyrazili jsme ve čtvrtek ráno vlakem až na česko-polské hranice (některým se vrátila vzpomínka na to, když tu byli posledně – jako správní Scarabáci jsme se zde totiž ztratili a skončili v Polsku, pozn. red). Z malebného městečka Mosty u Jablunkova jsme se vydali hned na první tisícovku – Velký Polom – 1067m.n. m, v porovnání s ostatními kopci, co nás čekaly, to byl pouze malý kopeček. Večer jsme se utábořili za kaplí na Muřinkovém vrchu a upekli si vynikající klobásky.
Ráno začalo nádherně a nikdo neočekával krizi, která měla časem dojít. Bylo slunečno a my měli na snídani chleba s marmeládou. Dobrá nálada přetrvávala i přes nástrahy v podobě bahnitých cest a spadlých stromů. Nálada trochu povadla, když jsme s funěním vylezli na kopec a v dáli viděli mohutnou horu, na kterou se měli ten den dostat, samotnou královnu Beskyd – Lysou horu 1323m.n. m., Po nějaké době jsme pod ní stanuli a všude cestou vzhůru jsme potkávali spousty lidí jdoucí dolů, a to, že říkali, že nahoře prší, fouká a je tam asi 12°C, nám moc na optimismu nepřidalo. (Dokonce to došlo tak daleko, že jsem potkal jednoho pána s malým klukem a klučina poznamenal: „Podívej, jak ten pán jde pomalu.“ A pán mu odpověděl: „No jo, ale podívej se na ten batoh, to je jako bys táhnul pět cihel na zádech.“ Pozn. red.) Po čase jsme byli na vrcholu a naskytl se nám nádherný výhled až na Slovenskou Fatru. Jelikož zde ale bylo zima a bylo pozdě, tak jsme seběhli pod kopec, utábořili se a během mžiku spali jak zabití. Taky jsme ten den ušli 24km.
Třetí den bývá krizový, ale pro nás naštěstí nebyl (až na to že jsme byli po včerejším dni vyčerpaní). Tento den jsme dokončili klesání z Lysé hory, došli jsme na velkou přehradu Šance a po několika hodinách vylezli na Smrk – 1276m.n. m, kde byl nádherný výhled, ale jen když se na chvíli zvedla mlha. Večer hodně pršelo, a tak bylo vaření a táboření za mokra v pláštěnkách. Výhodou bylo pouze to, že v blízkosti byl větší potok s vodopády, a tak se někteří jednici vykoupali :).
Čtvrtý den jsme prošli dědinou Horní Čeladná a znovu, jak jinak, jsme stoupali vzhůru. Ale nebylo to jen tak ledajaké stoupání. Okolo následujícího vrcholu se rozprostírala Národní rezervace, kde žijí např. rysi, tetřevi a mnoho dalších vzácných tvorů, příroda okolo byla nádherná a kolem cesty byly krásné studánky. Další vrchol byl Čertův Mlýn – 1206m.n. m., z něj jsme se vydali na Pustevny, kde bylo sice lidí jak na Václaváku, ale taky tam byly halušky s brynzou :). Následně jsme vylezli na poslední kopec, a to na Radhošť – 1129m.n. m., kde jsme si prohlédli pěknou kapli. Večer jsme spali kousek pod Radhoštěm, a to v krásném přístřešku.
Pátý den byl ve znamení sestupu z Radhoště do Rožnova a cesty domů.
A co závěrem?
Prvně bych chtěl poděkovat lidem, kteří šli se mnou a po mnou vytýčené trase, bez nich by to nebylo dobré. Dále bych chtěl připomenout: plňte orlí pera, zažijete u toho spoustu zábavy, třeba jako my.
Poslední věc, je pro starší z vás (hlavně pro pomocné vedoucí): přes prázdniny neseďte na zadku a příště si udělejte čas a pojďte s námi, zažije spoustu zábavy, uvidíte přírodu, naučíte se novým věcem a tak dále bych mohl napsat další list :)
/… /_ _ /.._ /_ ._//

PS: Foto na rajčeti!