Výprava pod igelit

Již na stránkách bylo znát, jak moc je tato výprava očekávána, o to podivnější byl počet lidí, kteří se nakonec zúčastnili – 10. Někdo se zalekl počasí, někoho postihla nemoc, nicméně každý, kdo na výpravě byl, si ji – dle slov u táboráku – užíval. A musím říct, že lepší počasí jsme snad mít nemohli – nebylo škaredě a ani nebylo neúnosné vedro, takže co víc si přát…

Výprava byla zaměřena na orientaci v terénu podle mapy a buzoly. O tom, že je třeba tuto schopnost rozvíjet a trénovat jsme se se Šmukem přesvědčili již pár minut po vystoupení z autobusu v Osvětimanech: Poté, co si předvoj všiml, že je bez vedoucích, se však nakonec vrátil zpět na značku a zabočili jsme všichni k rozcestníku.

Na tomto rozcestí jsme se rozdělili na dvě čtyřčlenné skupinky, které dostaly buzoly, azimut, vzdálenost k prvnímu checkpointu a jednoho vedoucího s mapou a informacemi, kam dál, když se skupinka ztratí a sama nebude schopna najít cestu. Každý checkpoint byl od sebe minimálně 800 metrů vzdálený, ale spíše něco kolem 1,5 kilometru, někdy i přes 2. A na každém z nich vedoucí vždy předal skupince nový azimut s novou vzdáleností. Skupinka si jej naměřila, podle měřítka odhadla na mapě další pravděpodobný checkpoint a vydala se na cestu.

Prvních pár kilometrů bylo trochu složitějších, ale časem se orientace zlepšila; pochopili jsme, že ten symbol na mapě neznačí transformátor, ale rozcestník a že když vede k danému bodu schůdnější cesta, je lepší jít po ní a od nějakého záchytného bodu naměřit podle mapy nový azimut, než se držet přesně azimutu již od začátku nějaké 3 kilometry.

Viděli jsme krásná místa, škrábali se do kopců (někdo fakt po čtyřech), fotili se na skalách, procházeli se listím i trávou, pili ze studánek a nakonec jsme se po asi 7 hodinách a cirka 16 kilometrech (měřil jsem to pro skupinku, co šla se mnou i se zacházkami) sešli s druhou skupinkou u Kazatelny. Zašli jsme se společně podívat na Kozla a navečer rozbili bivak kousek nad studánkou U Mísy.

Musím všechny pochválit, že jsme vytvořili krásné tábořiště, které ani po našem opuštění nevypadalo nijak porušeně. Pár jedinců, které sobotní cesta nezmohla, se vydalo podívat se na noční oblohu z Kazatelny. Příjemně a v suchu jsme se vyspali (tedy snad – nikdo si nestěžoval) a ráno vyrazili směr Kalíšek. Aby těch skal nebylo málo.

Po cestě jsme se snažili držet červené, ač se nám to vlastně úplně nepodařilo. No, na Kalíšek jsme dorazili a poobědvali tam. A po tomto posledním větším zastavení nás už čekal jen sestup do údolí na vlak domů. Kam jsme nakonec všichni v celku, a doufám, že i zdraví, nakonec úspěšně dorazili...

- Hmyzák -           

P.S.₁: Fotky na rajče hodím během týdne.

P.S.₂: A do komentů klidně pište své zpětné vazby, rád si je přečtu :-)