Ve dnech 20.-22.2.2015 se skupina vedoucích s několika kamarády (i z jiných kontinentů) vydala na zimní průchod údolí řeky Oslavy, aby tak ověřila svou zdatnost v tábornických dovednostech a zase se, alespoň na chvíli, vrátila do lesů, zpět ke kořenům… Zde je krátká reportáž s účastníky tohoto zimního čundru:
Martino, ty jsi náš velký cestovatel. Můžeš se pochválit, jaká všechna zajímavá místa jste navštívili? Kde se ti nejvíce líbilo? „Příroda, kterou jsme po cestě viděli, byla dechberoucí. Nic podobného jsem snad nikdy neviděla. Naše putování započalo v malebném údolí řeky Oslavy, přes kterou vedl nejeden turbomost. Když jsme se pak dalšího dne procházeli prérií, nejeden z nás se cítil jako člen kmene Apačů. Dokonce i pára z ochlazujících se jader nám tento pocit spíše umocnila. Kapitolou samotnou je spaní na hradě Templštejn. Tato zřícenina byla tak rozlehlá, že jsme se na ní v noci ztratili!“
Joshi, náš mezinárodní účastníku; jak se ti líbil tvůj první český puťák? „Opravdu jsem si užil svou cestu lesem. Je to velmi vzácné vidět krásné výhledy, ale myslím, že to je co se stane, když opustíte Brno. Byla to legrace, žít primitivní životní styl a těším se na další.“
Katko, bivakování při teplotě pod nulou není určitě věc, která by se měla brát na lehkou váhu. Jak jsi bojovala proti všeobjímající zimě? „Tak zima byla opravdu obrovská. Za prvé je nutné mít dobrý spacák a taky se dobře obléci, není to taková sranda jako na táboře. Za druhé mít v tepelném komfortu některé orgány, zejm. ledviny, takže takový ledviňák (z kočky či ovečky) vřele doporučuji. A za třetí, záleží, vedle koho spíte. Pokud je to mladý, dobře tepelně vybavený scarabák, nebojte se přitulit! :-)“
Mišusu, jak to bylo po zdravotnické stránce? Nějaké úrazy, omrzliny, atd. ? „Expedice v tak extrémně nízkých teplotách vyžaduje značnou přípravu, nejenom psychickou či fyzickou, ale i zdravotnickou. Oprášení starých znalostí typu omrzliny, sněžná slepota, pokousání ledovým mužem – to vše se může na takové akci přihodit, a proto nebylo radno nic podcenit. Ironií bylo, že pokud by se něco stalo, v takových podmínkách by se k nám stejně nedostala žádná pomoc, a proto nebylo vlastně ani nutné brát lékárničku. Kdo se opozdil, měl prostě smůlu. Více nám prozradí až jarní tání… Naštěstí se však nikomu nic nestalo, ani zima večer nikomu nebyla. Hřála nás totiž láska k přírodě a přátelství mezi sebou. A to je lepší, jak bársco jiného :)“
Šmuku, pověz nám, jak se řešilo spaní v takovém mrazu? Brali jste si snad stany? „Spaní venku nebylo tak strašné, jak jsem si to představoval. Já si třeba nabalil zimní spacák, a hromadu hader na spaní. Ale spoustu jsem ani nepoužil, rozdělali jsme totiž oheň, naskládali jsme k němu dřevo na celou noc a spali u ohně. Bylo to naprosto úžasné. Bylo teplo a usínání pod těmi hvězdami v zimě bylo prostě úžasné.“
Hmyzáku, pověz nám, je nějaký zážitek, který ti utkvěl v mysli? Na který nikdy nezapomeneš? „Okamžitě napadá to, že bylo velmi dobrodružné večerní a u někoho i noční stoupání/plazení se do skalnatého kopce na hrad Templštejn, na němž jsme nejen strávili atmosferickou noc, ale také jsme velmi zkušeně dokázali rozdělat oheň i bez sirek, který jsem se Šmukem udržoval až do rána… Takže jsme vlastně drželi oheň půl dne bez použití papíru či sirek!“
Vlku, o tobě víme, že se zajímáš jak o cvičení tak i o správnou a vyváženou stravu. Jak se toto propojilo na puťáku? „No, co se týče pohybu, tak ten se samozřejmě na putáku projevil. Ovšem nic velkého to nebylo. Naštěstí to byl pohyb na zdravém vzduchu, takže hodnotím kladně. Stravování bylo bez pochyby velmi zdravé. Až tak, že se někteří ani neúčastnili společného jídla. Třeba Eva s přítelem usoudili, že scarabácké pokrmy jsou na ně příliš zdravé :-). I my mezi sebou jsme se chvílemi sázeli, co všechno jsme schopni z kotlíku sníst.“
Koloběžko, byla jsi hlavní iniciátorkou tohoto puťáku. Můžeš nám podat shrnutí, jak jsi s ním byla v důsledku spokojená a prozradit nám, co dalšího pro nás plánuješ? „Moje spokojenost byla veliká, celá akce se správně řídila Katčiným heslem: ,,Zpátky do lesů!“. Myslím, že to bylo přesně to, co jsme všichni po uspěchaném zkouškovém a životu v hektickém Brně potřebovali. A i když akce měla mouchy (některé téměř nepoživatelné pochutiny, tma při šplhání na hrad, která způsobila zajímavý fialový úkaz na pozadí jednoho z účastníků atp.), do příště se z nich poučíme a pokusíme se je napravit. Pro všechny, co si doma při čtení tohoto článku rvou vlasy, že s náma nejeli, mám dobrou zprávu, další Vandr, vole! se uskuteční již první víkend v květnu 1.-3.5.2015. Podrobnosti již brzy! Zpátky do lesů!"