Školení vedoucích 2015

 Podzim je tu a s ním i další všemi dlouze očekávané školení vedoucích. Byl podvečer  30.10. a na chatě Kristýna se objevilo 15 vedoucích. Nedojeli tam jen tak náhodou. Přijeli, aby se něco naučili, zahráli a uvědomili si spoustu důležitých věcí.

  Vše jsme zahájili vynikající večeří a hned na to si pro nás Koloběžka nachystala program, který byl určen právě pro těch pár vedoucích, kteří chystávají schůzky. Během večera jsme se stihli zamyslet co je náš cíl v roli vedoucího a pak jsme si dokonce vytvořili „desatero správného vedoucího“.  Následující program byl o tom, abychom jako jednotlivci zjistili, co jsme. V pozdních hodinách se rozezněl zvuk kytary a nastal čas jít spát nebo si vykládat s těmi, které jsme tak dlouho neviděli a kteří nám tolik chyběli. Vše jsme ukončili modlitbou.

   „♫Dobrý den ptáčkové, dobrý den lese…♫“, Mišus, Katka a Koloběžka a jejich líbezné hlásky nás budí do krásného, sluncem rozzářeného rána. Snídaně byla uspokojující-zbytky buchet, které zbyly po dětech, ale též čerstvé, které dovezli předešlého dne vedoucí. Téhož rána se k nám přidala další hrstka vedoucích. Školení je tak žádaná akce, že někteří přijeli až z hlavního města Prahy. Hlavní náplní sobotního dopoledne byla první pomoc. Vyzkoušeli jsme, si co máme dělat, když najdeme člověka v bezvědomí a také jak poznáme, že je v ohrožení života. Zbyl nám ještě čas, než bude oběd a abychom našim talentovaným kuchařkám nezavazeli, rozhodli jsme se, že si půjdeme zahrát hru, která nese název Lasu. Po upravení pravidel, aby všichni byli spokojení, jsme se vyřádili, pobili a vyhráli. Po obědě jsme měli siestu, čas na odpočinek a nabrání nových sil.              

   Po nabrání nových sil si nás Mišuš zavolal ven, abychom se naučili vázat lana pro přípravu nízkých lanových aktivit. Zde jsme se rozdělili do tří skupinek, každá skupinka s jedním garantem, co nás to učil. Garanty se pro tuto aktivitu stali Mišus, Vlk a Katka. Nudit jsme se však ani chvíli nemuseli, neboť hned po učení jsme šli na krátkou procházku do blízkého lesa. Tam už na nás čekala rozvěšená lana. Stanoviště jsme procházeli ve skupinkách a snažili se vymyslet, jak tyto překážky zdolat. Všem se nám to nakonec s vypětím sil povedlo. To jste měli vidět Vlka, Hmyzáka nebo Piercinga, jak tam lozili s hlavou dolů, nebo si z lan udělali houpačku, což Vlk trochu odnesl :D. Poté jsme ve skupinkách měli vymyslet a uvázat vlastní lanovou aktivitu. Ty jsme si potom navzájem vyzkoušeli.

  Večeře byla opět výborná. Večerní program, který pro nás nachystala Katka, se nesl v duchu hazardu a riskování. Rozdělili jsme se do 4 skupin a vždy jsme vyslali jednoho člena z každé skupiny za dveře. Poté nám vždy Katka sdělila, co bude následující disciplína obnášet a my jsme si vždy na jednoho ze čtyř vsadili. Tak jsme o body přicházeli a zase jsme je získávali nazpět. To byla první část, po které následovala dražba, kde jsme naše drahocenné body mohli využít, ale nevěděli jsme, o co soutěžíme. Někteří vyhráli Kofolu, jiní zase toaletní papír J . Tím jsme druhou část uzavřeli a nastala třetí poslední a pro některé se stala nezapomenutelnou, protože jsme měli možnost ochutnat cvrčky, ale také moučné červy. MŇAM! Koloběžka nám o pojídání hmyzu řekla pár ctěných informací, abychom věděli, jak si takové cvrčka můžeme uvařit i doma.

  Z rázu doběhl zakrvavený Mišus a zburcoval všechny, ať se oblečou a jdou hledat do lesa. Jen jak jsme došli na okraj lesa, uslyšeli jsme nějakou osobu volat o pomoc. Samozřejmě jsem sebou neměl baterku, tak jsem zažil trochu adrenalinu. Naštěstí jsem narazil na Mušku. A tak jsme spolu doběhli ke křičící Katce, která měla rozbitou hlavu a poraněnou ruku. Katky se jala skupinka lidí, zavolala se záchranka a šli jsme hledat dál. O pár metrů byl o strom opřený Kuba. Toho se chopil Monte a Dědek. Měl poraněnou hlavu a byl v bezvědomí, ale dýchal. Jako poslední jsme našli Vrána, která byla bílá jak stěna, pořád naříkala a volala Kubu. Tu jsme museli zklidnit a ujala se jí na starost skupinka přibližně tří holek. Na konec se pár vedoucích vydalo ještě prozkoumat okolí, zda zde není ještě někdo zraněný. Mišusovým poklepáním na rameno se slovy ,,simulace ukončena“ se simulace ukočila :). Poté jsme šli do chaty a tam jsme si udělali takovou malou reflexi. Večer jsme si ještě pořádně užili a pokecali.

   Neděle ráno  bylo opět slunečné. Snídaně-vynikající, žádné zbytky, ale zdravá kaše z ovesných vloček a s ovocem. Pak přišlo na řadu balení, abychom si potom mohli ještě něco zahrát. Mišus si pro nás nachystal aktivitu s názvem Dálnice. Ideální aktivitka pro stmelení kolektivu. Potom čas oběda, ale tentokrát jsme měli poslední kousky nedojedených jídel, ale i tak jsme byli spokojení. A pak hurá na koně! Někteří naskočili do svých aut, jiní museli šlapat až k nádraží. Ve Strážnici jsme si zamávali a rozešli ke svým voňavým domovům.

Vše jednou krásné končí a nové začíná. A už teď se těšíme na další suprovou akci!!!