Horská expedice

Všechno to začalo kolem 9. hodiny u mlýna, kdy se naše expedice vydala do Petových hor, aby zde prozkoumala neprozkoumané. Avšak stalo se to, co nikdo z nás nečekal. Hned na začátku náš přepadli 3 hrozivý piráti. Prosby ani velké oči na ně nepomáhali, tak chtě nechtě, jsme se museli podvolit. Rozdělili si nás na 2 skupiny otroků (3 + 4) a svázali řetězy. Chtěli zjistit naše největší slabiny, a proto na úvod začala první „zkouška“. V horách se člověk neobejde bez hodinek (chce-li znáti čas) proto je odhadování času důležitou dovedností. Piráti nám řekli časový limit 15 minut a my jim museli říct stop, až daných 15 minut uběhne. Trefili jsme se s přesností téměř na sekundy. Poté začali piráti mít hlad a proto jsme jim (ještě svázaní) museli připravit sváteční tabuli. Nejvíc jim zachutnala gyrosová směs tvořená z pampelišek a hluchavek, to vše zabaleno v listu kopřivy. Za tuto dobrotu nás odměnili tím, že nás pustili ze řetězů. Jenže časem jsme se jim začali ztrácet a tak následovala další činnost. Museli jsme si sami na sebe upléct biče. Ty však nebyly použiti, neboť neobstáli v zátežovém testu (škoda, a já se tak těšil ;) Stezka byla namáhavá a nebezpečná. Čekala nás hluboká propast, divoké včely (ty jsme prošli naštěstí v čele s alergiky bez větších ztrát), a na konci také rokle. V ní byla popadaná zvířata (pštros, slepice, zajíci, prasata,…) a jelikož jsme měli hlad, tak jsme se je snažili opatrně vytáhnout, ale tak, abychom do propasti nespadli. Poté nám je pirátka Divoká dýka vyčinila a naporcovala. Výsledkem byly špekáčky a klobásky, které jsme opékali na vlastnoručně rozdělaném ohni na 1 sirku. Ten jsme už rozdělávali v nelidských podmínkách na náhorní plošině. Piráti taky měli svůj oheň, ale byl to takový chcípák. Kecali, že jdou za námi k našemu ohni navazovat kontakty, ale pravda byla jiná – ten špekáček se hold v zimě neopeče. Po lahodném obědě a sklizení zbytků následovala malá pauza. Jenže všem nám začala být zima a tak i piráti svolili k postavení bunkrů. Sotva jsme je dostavili, ani jsme si pořádně neodpočinuli a už jsme vyráželi na další cestu. Tentokrát už vedla nám známým směrem. Piráty jmse oblomili svým vtipem a lstí se jich zbavili. Dokonce se nám podařilo jim i ukrást pár písmenek z roztrhaného deníku. Po cestě ze zasněžených vrcholků bylo ještě dlouho slyšet smích. A když jsme se tak vzdalovali od náhorní plošiny, rozprostírající se za našimi zády, pomalu se na obzoru začaly objevovat nám již dobře známé čepičky – rudé čepičky našich domovů…