Puťák

Po dlouhé a strastiplné cestě jsme se všichni vrátili domů a touto dobou by už měly být všechny rány zahojeny, všechny strasti zapomenuty a tak nastává čas si připomenout tuto naši akci před tím, než vyrazíme do nového Scarabáckého roku.

Na začátku výletu nás čeká sluníčko a tak se nám pěkně šlape. Mnozí musíme trošku zabrat; po únavném školním roce protáhnout nohy, ale nakonec všichni jdeme a jsme rádi. Samozřejmě se musejí pojídat kokyna — a to nejen proto, že jinak by se mohlo stát, že ráno zjistíme, že nám myšové prokázali laskavost a snížili váhu kterou musíme nést o půlku batohu, většinu jídla a nějaké ty drobné, jako jsou například nepoužité ponožky. A u těch použitých by se možná našlo pár myší, které to nedaly.

První noc většina z nás ani nestaví přístřešky, počasí si nás šetří. Na druhý den vyrazíme a netrvá to dlouho, než se objeví – nebo spíše zmizí – první skupinka ztracených. Prostě scarabácká akce, to by jinak ani nešlo. Brzy se zatáhne a zastihne nás déšť ale po pár litrech vody se opět vyjasní a my můžeme jen s němým úžasem sledovat kopec, na kterém jsme ještě před pár hodinami byli a přemýšlíme, jak jsme byli schopni se tam dostat. Každopádně naše kroky pokračují dál.

Tento den se nakonec ukazuje jako teplý a slunečný, avšak ztrácení pokračuje. Ráno jsme jenom tak trošku trénovali, abychom se teď mohli ztratit opravdu pořádně a kvalitně. A to se nám taktéž daří, ačkoliv jsme si mysleli že my jsme oni a oni jsou my. Tedy, abych tak řekl, necítili jsme se ani trošku ztraceně, tento úkol jsme nechali té druhé skupině, takže to překvapení, když zjistíme, jak to doopravdy je, není malé. Zašli jsme si totiž poměrně hluboko do Polska a je už pozdě, takže se rozhodneme přespat kde jsme a hledat se budeme zítra.

Ztracená skupinka tedy vstává velmi brzy ráno po deštivé noci. Ještě je tma a zima. Když se skupinky sejdou, ta druhá ještě vychrapuje a slunce je už hodně vysoko. Po snídani vyrážíme najít Sněhuru, který v zájmu hledání ztracenců byl ještě mnohem víc napřed. Je úžasné počasí, slunce svítí a poblíž Sněhurova místa přespaní teče potok, takže všichni scarabáci nadšeně naskáčí do potoka páchat hygienu, která je naprosto úžasná a osvěžující.

Po našich scarabáckých trampotách konečně vyrážíme zase spolu na další cestu. Tento den nám většinu času počasí přeje, akorát v jednom městě nás zastihne prudká bouřka a pak opět vysvitne slunce, doplníme zásoby a vyrážíme dál. Už to není daleko do našeho dalšího tábořiště, ale co není v dálce je ve výšce. Výšlap takřka kolmo vzhůru, navíc když je vzduch po dešti opravdu vlhký, je značně náročný, ale nebyli by jsme to my, kdybychom nakonec nestanuli na místě, kde se řekne, že už jsme dost daleko od civilizace a můžeme tábořit.

Počasí nás celou dobu poměrně šetřilo a již brzy se ukáže jaký záměr s námi mělo. Hned, co se na druhý den sbalíme a vyrazíme, začne pršet. Jenže tohle už není krátká bouřka, je to trvalý, dlouhý déšť. Nejprve si najdeme přístřešek na jedné chatě, kde nám Sněhura objedná čaj, ale nebe se netrhá a tak vyrážíme dál. Díky tomu je velká část dne šedivá a jenom šlapeme vpřed.

Po úmorné cestě se však na druhou polovinu dne mraky roztrhají, uděláme si čas na jídlo a nálada se prudce zvedá. Jo, jo, není nad plný žaludek. V tento okamžik se taktéž konají volby. Volíme si dva naše zástupce, kteří budou se Sněhurou řešit potřebné rozhodnutí v rámci naší cesty. Zvoleni jsou Martina a Krulda.

Dnešní tábořiště je vlhčí, ale my přeci již umíme dobře rozdělat bivaky, takže máme možnost se připravit na příjemnou a suchou noc (že ano) a ačkoli by někteří po takovém dešti mohli pochybovat, máme i oheň a teplé jídlo. Hledání našeho místa ovšem vzalo trošku víc času, takže naše břicha se zaplňují až pozdě v noci.

Nastává další scarabácký den. Neprší, takže se můžeme v klidu sbalit a vyrážíme. A jen co poslední scarabák dá batoh na záda, začne kapat. Vypadá to, že ačkoli máme naprosto typické scarabácké počasí, je nám ponechávána možnost v klidu tábořit i balit se.

Dnes Sněhura využije včerejších voleb a naši starší vezmou hlavy dohromady a začnou řešit co dál; a nakonec se rozhoduje jít domů. To nás ještě čekají hranolky s kofolou, dlouhá cesta vlakem domů a nakonec teplé, suché pelechy.