Minitábor

Praskne větvička a zašustí křoví.
„Tak tady budou bydlet?“ ozve se čísi hlas a kdosi pokyne do údolí.
„Jo! Myslím, že nemají šanci!“ odpoví mu jiný, škodolibý, hlas.

„Tohle bude pro nás, piráty, sranda!“ zasměje se prvý.
„To bude pošušňáníčko!“ ozve se druhý. „Johohóóó!“
„Nechte toho vy dva! Necháme jim tam varování a padáme!“
„No, jo, naše šéfka.“ řekne první pirát.
„Nemá smysl pro srandu,“ pokračuje druhý, „vždycky musí… co to… AU!“
„JAU! Vždyť jsem tolik neřek…“
„Už jsem řekla, nechte toho!“
Zašustí papír a ozve se tupý náraz nože do stromu. Praskne ještě pár větviček a pak už šumí jen les a potok.

Letošní tábor – nebo spíše minitábor – opět nebude moc klidný. Jako obvykle, na nás číhá nějaké to dobrodružství a tentokrát to je dobrodružství pirátské. Jenže dnes budou piráti útočit na nás.

Když dorazíme do místo, ještě nevíme, co se na nás chystá. V klidu si stavíme stany na večer, uklízíme chatu a taktéž děláme jiné blbosti. Například se houpeme na řetězu. Protože správný tábor není správný bez táboráku, vyrážíme na dřevo a v tento moment nás čeká první varování. Pirátské varování. Na stromě. Jenže — co by nám tak mohli udělat?

Ukáže se, že v místním potoce je bohaté naleziště stříbra a tak se z nás stávají stříbrokopové. Těžko říct, jestli to bylo v plánu, nebo jim to jen nahrálo do karet, ale toho využili piráti a zaútočili na náš tábor. Hrůza a děs a řev se šíří našimi končinami a pak se náhle rozhostí ticho. Jenže brzy se ukáže, že piráti ukradli tři důležité předměty. A to jim přece nemůže jen tak projít! Vytvoříme několik skupinek a vydáváme se za nimi. Následuje tvrdý a nelítostný boj plný intrik, náhlých pádů a dočasných vítězství, ale jak čas postupuje, začíná nahrávat nám a pirátské pevnosti začnou padat, jedna po druhé. A po vybojované bitce se do lesů navrací klid a mír.

Avšak tím naše dobrodružství nekončí; ukazuje se, že vše mělo význam mnohem hlubší a tak večer uleháme s myšlenkou na následující den, kdy vyrazíme na cestu tomu přijít na kloub.

Ten začne příjemně; rozcvičkou. Po té, co nastartujeme naše těla a posnídáme, je čas vyrazit. Vyrážíme na cestu dalekou a plnou všelijakých nástrah, která se ale nakonec vyplatí a získáme tajný poklad. Jaký, to už se zde nepíše, protože to je tajemství, které znají jen ti, kteří tam byli.

Z cesty se vrátíme všichni živí a zdraví a Mišuskovi doneseme celou tunu klíšťat na vytažení. Čeká nás táborák a bodové hodnocení našeho scarabáckého roku a příjemně ukončujeme den.

Poslední den se balíme a připravujeme na cestu domů, avšak minitábor ještě nekončí, takže hrajeme různé hry a užíváme si jej. Proto ten konec nakonec přeci jen přijde a tak se dobalíme a vyrážíme přes hory a doly až do Strážnice. A vany.